Ostrov číslo 10
Historické pozadí asociační akce na Vltavě
Karel Řezníček :: 26. 01. 2004
Ostrov číslo deset (Island No. 10), nesl označení podle toho, že byl desátým ostrovem na Mississippi River na jih od místa jejího soutoku s řekou Ohio u města Cairo (po mississippiskou deltu bylo takovýchto očíslovaných ostrůvků 125, a své číslo měly i ty, které nějaké to jméno nesly. Příkladně těsně nad ústím řeky Yazoo do Mississippi poblíže Vicksburgu byl Pawpan Island nesoucí číselné označení 103, ovšem Island No. 10, žádné obdobné vedlejší pojmenování neměl). Situován mezi státy Tennessee a Missouri osm mil pod hranicí státu Kentucky, vévodil řece po obou stranách a hájen silnou posádkou, disponující dostatečným počtem těžkých děl, byl velmi vážnou překážkou připlouvající unionistické flotile. Avšak když Unionisté zanedlouho získali New Madrid, mnohé se změnilo. Konfederační podpůrné loďstvo s výjimkou plovoucí baterie CSS New Orleans následně ustoupilo až 30 mil pod Ostrov číslo 10, směrem k přístavišti v Tiptonvillu a k jeho opětnému dosažení, bylo nuceno proplout kolem unionistických baterií v New Madridu. Podstatná část konfederační flotily, včetně brigy CSS McRae (s 8 děly nejsilnější jižanská loď v oblasti) s komodorem Hollinsem na palubě, byla odvelena k New Orleans nad kterým se rovněž počaly stahovat černá mračna. Zde na severním úseku ponechaný zbytek jižanské flotily po té spatřujíce zřejmou přesilu zůstával velmi pasivní.
Poprvé se Unionisté dostali do konfrontace s Ostrovem číslo 10 dne 5. března 1862. Tehdy unionistické obrněnce pomalu plující po proudu řeky narazily několik mil nad ostrovem na parník CSS Grampus vyzbrojený dvěma dvanáctiliberkama. Ten okamžitě jakmile poznal s kým má tu čest stáhl vlajku na znamení kapitulace. Jeho velitel ovšem záhy rozpoznal, že jeho protivník má sice mocné pancéřování i výzbroj, ale s plavebními vlastnostmi a rychlostí to bude výrazně slabší. Ve chvíli, kdy pozornost Unionistů na okamžik polevila, poněkud neférově konfederační vlajku znovu vztyčil a plnou dosažitelnou rychlostí a vyrazil směrem k Ostrovu číslo deset, aby za ním vyhledal útočiště, alarmujíc jeho posádku parní píšťalou. Konfederační artileristé na ostrově byli v pohotovosti již vzdálenými výstřely a nyní stáli připraveni u svých děl - smělý, ne-li přímo drzý únik konfederační lodi Grampus se tak podařil a po výměně pár výstřelů se unionistické lodi pro tentokrát od ostrova ještě stáhly.
O deset dní později se unionistické obrněnce k Ostrovu číslo 10 znovu vrátily. Tentokráte nikoli jako nezávislá skupina válečných lodí, provádějící průzkum bojem, ale jako ozbrojená eskorta provázející množství transportních lodí a vůbec velkou směsici nejrůznějších plavidel přeplněných modře oděnými vojáky Unie. Útok na Ostrov číslo 10 byl tentokrát myšlen zcela vážně a Konfederovaní tentokráte zaskočeni byli. Hlavní pochodový proud federálních vojáků pod velením generála Johna Popa, již několik dnů útočil na nedaleké město New Madrid a nečekaný výsadek z lodí v boku i týlu jeho obránců vedly k tomu, že konfederační velící generál v oblasti John P. McCown rozhodl ustoupit nejen z města, ale vyklidit v tomto prostoru Missourijský břeh Mississippi vůbec. Přestože je možno polemizovat nakolik a jak dlouho své pozice ještě mohl udržet, byl tento ústup chybou a pro obránce Ostrova číslo 10 možná zcela osudovou.
Unionisté se tedy mohli takřka nerušeně pustit do operace proti ostrovu samotnému, kombinovanou silou pozemních jednotek pod velením generála Johna Popea a loďstva komodora Andrewa Footea, v čele s hrozivě vyhlížejícím nejnovějším a i nejsilnějším (16 děl) Eadsovým obrněncem USS Benton. Již 16. března 1862 ráno deset bárek přebudovaných na nosiče obléhacích hmoždířů zaujalo palebné pozice a vrchní skupinou úhlů tyto třináctipalcové zbraně zahájily plošné bombardování ostrova. Již 17. března optimistický Foote vedl své obrněnce do přímého útoku a jeho lodě zahájily přímou palbu na postavení Jižanů z nějakých 200 yardů. Footeho vlajkový USS Benton plul prostředkem řeky a útočil čelně, zatímco USS Cincinnati a USS St. Louis útočily v východní strany řeky, zatímco USS Mound City, USS Carondelet a USS Pittsburgh ze strany západní. Křížová palba konfederačním bateriím dozajista těžce zatápěla, ale ani po několika hodinách palby nebyla sto je zcela umlčet. Konfederační odvetná střelba se sice vesměs míjela účinkem a když již došlo k zásahu, tak se střely neškodně odrážely od pancéřování unionistických lodí, ale proplutí železnými pláty nechráněných transportních lodí se za těchto okolností zdálo naprosto vyloučené. Boj ukončila exploze jednoho z děl na lodi USS St. Louis, jež zabila několik mužů jeho obsluhy - jediných to obětí na životech ze strany Unie v tomto bezvýsledném dělostřeleckém duelu.
Nicméně celé tři týdny trvalo bezvýsledné ostřelování, ač se k lodím záhy připojila i polní děla Unie z missourijské strany řeky. Probíhaly i nejrůznější obléhací práce včetně pokusu o využití faktu, že Ostrov číslo 10 byl situován v ostré smyčkovité zátočině řeky Mississippi a byl učiněn, byť ne právě úspěšný pokus o vybudování 12 mil dlouhého a 50 stop širokého splavného kanálu vedoucího k městu New Madrid. Pomocí tohoto průplavu hodlal Pope jednak umožnit flotile útočit na ostrov z obou směrů, tak i zcela eliminovat význam ostrova, jež by pak jsa zcela odříznut od zázemí dříve či později stejně Konfederáty musel být vydán. Dík velice obtížnému terénu a Unionistům naprosto nepřejícím přírodním živlům však posléze veškerá snaha o zprovoznění kanálu vyzněla do ztracena. Unionisty tlačil čas, neboť měli informace, že obráncům pravděpodobně připluje na pomoc početná skupina dřevěných dělových člunů z Mem-phisu, a tamtéž byly spěšně dokončovány dva mohutné jižanské obrněnce (CSS Arkansas a CSS Tennessee), jež mohly být vážným konkurentem unionistických obrněnců, jejichž palebná síla byla impozantní, ale plavební vlastnosti byly značně nevalné.
Z patové situace vyvedla doposud bezvýsledně se vzájemně ostřelující znepřátelené strany až v noci na 1. dubna záškodnická akce jíž provedlo 50 dobrovolníků z 42nd Illinois Regt., pod velením plukovníka George Robertse. Šlo o smělé vylodění s pomocí malých člunů, jež umlčelo baterii 6 důležitých děl, čímž dosavadní patovou situaci rázně rozťali. Krátce po té se totiž USS Carondelet komodora Henryho Walkea a po něm i Thompsonův USS Pittsburgh protáhly kolem ostrova, umlčely za ním pevně ukotvenou plovoucí baterii CSS New Orleans s 20 děly (zapálena vlastní posádkou) a zajaly parníky Red Rover, Yazoo, White Cloud a několik menších jižanských plavidel. Konfederáti vystaveni neustálému bombardování, hrozbě přímého útoku početně silnějšího nepřítele, byli nyní odříznuti i od možnosti jakéhokoliv formy zásobo-vání. Obráncům nezbývalo než setrvat a brzy přijmout nevyhnutelnou kapitulaci a nebo ostrov vyklidit a pokusit se o únik. Nicméně učiněný pokus o ústup tak velkého vojenského tělesa byl neúspěšný a na 7.000 Konfederátů (vzato včetně těch jimiž byl od počátku obsazen přilehlý tennessejský břeh řeky) se 3 generály se ocitlo beznadějně obklopeno Unionisty, řekou a neprůchodnými močály ve směru jediné možnosti ústupu do nitra státu Tennessee. Konečně 7. dubna velící generál na ostrově William W. Mackall kapituloval a následujícího dne jej následovala i většina jednotek (včetně nemnoha těch jimž se na parníku CSS Grampus a pár zbylých malých člunech podařilo z ostrova uniknout) na tennessejském břehu, jež se tím ocitla ve zničující pasti, načež svůj zoufalý pokus o únik taktéž vzdala.
Přesně v téže době o nějakých sto mil východně odtud na březích Tennessee River právě vrcholila do té doby asi nejzuřivějí bitva občanské války. U Pittsburg Landing, či jak Konfederovaní říkali u Shiloh, se v dvoudenní bitvě (6.-7. dubna 1862) utkaly hlavní úderné síly obou armád za osobní účasti obou vrchních velitelů. Po prvním dni se vítězství klonilo ke konfederovaným, ale noc naplněná duněním děl z dělových člunů USS Lexington a USS Tyler ostřelujících Rebelské pozice přinesla obrat. Transportní lodi totiž mezitím převážely i tisícihlavé Buellovy zástupy, které příštího dne vydatně pomohly otočit výsledek bitvy - Unie si udržela strategickou iniciativu. Konfederační generál Albert Sidney Johnston, ke kterému s velkými nadějemi vzhlížel celý Jih padl, zatímco "vítězný" Ulysses Simpson Grant byl po období určité nejistoty potvrzen ve vrchním velení nad inkriminovanou oblastí údolí Mississippi. Po ztrátě Ostrova číslo 10, zde byla dalším významným opěrným bodem Konfederátů severně od Memphisu pevnost Fort Pillow. Foote očekávajíce opět spolupráci s Popeho jednotkami zahájil ve dnech 13.-14. dubna ostřelování pevnosti, avšak Popeho vojáci byli odvoláni k Pittsburg Landing, čímž ke společné operaci prozatím nemohlo dojít a flotila samotná byla obránci odražena.