Na Severu i na Jihu
Marek Vlha
Přes velkou geografickou vzdálenost není účast českých vojáků v americké občanské válce žádná náhoda. Nenajdeme mezi nimi totiž ani tak ojedinělé dobrodruhy, jako spíš otce a syny z rodin vystěhovalců, které do USA směřovaly od začátku padesátých let 19. století. Podle oficiální statistiky, jež byla oproti realitě značně podhodnocená, žilo v roce 1860 ve Spojených státech asi 23 000 českých rodáků. Jejich početní nárůst nezastavila ani následná čtyřletá válka.
Krajané v boji za Unii
Z velké většiny Češi bojovali za Sever, což vycházelo už z toho, že majorita českých přistěhovalců žila právě v severních státech. USA přijali za svoji novou vlast a chtěli zachovat její jednotu; k otrokářství, které se stalo citlivou otázkou rozdělující celou americkou společnost, nechovali žádné sympatie.
Navzdory relativně vysokému počtu krajanů v některých lokalitách nevznikla žádná ucelená česká jednotka, s jakými se setkáváme u Němců, Irů a dalších etnik. Nejblíže k tomu měla předválečná kumpanie Lincoln Riflemen of Sclavonic Origin (Lincolnovi střelci slovanského původu) z Chicaga, která se však ve chvíli, kdy válka začínala, rozpadla.
Čechy tak najdeme roztroušené po mnoha různých jednotkách z řady států. Nejpočetnější skupina (přinejmenším 36 mužů) bojovala v řadách 26. wisconsinského dobrovolnického pluku pěchoty, další pak najdeme například v 22. iowském, 4. missourském a jiných regimentech. O jejich válečné zkušenosti máme hodně dokladů především z krajanských novin, jež v USA vycházely už od roku 1860, a do kterých čeští vojáci posílali dopisy o sobě a svých spolubojovnících.
V seveřanské armádě získali někteří krajané důstojnické hodnosti. Pokud víme, těch nejvyšších dosáhli jindřichohradecký rodák Antonín Pokorný, který udělal kariéru v několika newyorských jednotkách a skončil jako podplukovník, a John Pilsen, velitel dělostřelectva sboru generála Frémonta a jeho Aide-de-Camp, jenž obdržel stejnou hodnost.
Krajané na straně Konfederace
Jediným jižanským státem, kde během války žilo větší množství českých přistěhovalců, byl Texas. Válečné cíle Konfederace byly většině z nich cizí, a tak se u nich setkáváme se snahou vyhýbat se odvodu a s vysokou dezercí. Něco napovídá už skutečnost, že mezi tamními krajany známe pouze jediného vlastníka otroka, obchodníka Reimershoffera. Ten si koupil devítileté děvčátko, prý aby v očích podezřívavých amerických sousedů utvrdil svoji loajalitu (je třeba dodat, že otroky na Jihu vlastnilo asi jen 25 % domácností). Jinak se zpravidla setkáváme s opačným postojem. Například Josef Lidumil Lešikar, přítel Boženy Němcové, pomáhal uprchlým otrokům.
Někteří texaští krajané zaplatili za odpor ke Konfederaci léty skrývání, útěkem do Mexika a přinejhorším i životem (tím zaplatil Tomáš Votýpka, málem byl zastřelen i jeho bratr). Pouze menší množství texaských Čechů vstoupilo do armády z vlastní vůle. Jako dobrovolník prošel krátkou službou také mladý Augustin Hajdušek, zajímavá postava texaských dějin, později všeobecně známá jako „soudce Hajdušek". Největší skupina texaských imigrantů (14 mužů) sloužila v kumpanii D Waulsovy texaské legie.
Co si o válce mysleli u nás doma?
Tak převratná událost, jako byla americká občanská válka, v českých zemích musela vyvolat značnou odezvu. Veřejnost byla všeobecně nakloněná Severu, což v polovině války ještě utvrdilo vyhlášení emancipace otroků. Je zajímavé, jak lidé u nás aplikovali americkou situaci na svoje vlastní poměry. Připomeňme, že Rakousko v té době procházelo velkými politickými proměnami a že čeští liberálové marně usilovali o přetvoření habsburské říše ve federaci rovnocenných národů. A tak se třeba v roce 1861 setkáváme v pražských Národních listech s hledáním analogií mezi Rakouskem a Konfederací nebo mezi postavením českého národa a situací černých otroků. Ve vítězství Unie viděla česká společnost jeden z největších počinů 19. století. Když vzápětí došlo k atentátu na Lincolna, jeho památku uctil například i Jan Neruda.
Kde hledat další informace
Nejvíce materiálu o účasti Čechů ve válce najdete v knize Dopisy z války Severu proti Jihu: Korespondence českých vojáků v americké občanské válce (Brno 2010), kterou připravil k vydání náš člen Marek Vlha. Nejobsáhlejší seznam jednotlivých českých vojáků vytvořil ve své nepublikované dizertační práci nazvané Účast Čechů v americké občanské válce (Praha 1971) Vladimír Dolínek. Za Sever uvádí Dolínkova práce 386 jmen, za Jih 58, ale nejde o absolutní čísla.